Proč by ufouni nemohli mít blog?

Jak nám Doktor vymizel uprostřed příběhu a nechal tam všechny napospas osudu... (roleplay)

15. května 2015 v 13:30 | Scrat |  Příspěvky blogerů
Ahoj Whoviani,
Velice se omlouvám zusp, že to tak dlouho trvalo a všem ostatním taky...
Nuže, tohle je roleplay, které jsem se zůžastnila spolu ještě s dalšími whoviankami, můžete poděkovat zusp za to, že to všechno řídila, no, a teď máte možnost si to přečíst i vy :)

Název: Norrora
Obrázek: Scrat, (do slušné podoby upravila zusp)
Postavy:
8th Doctor - the_Cloudwalker, Chimegee a Scrat
Jenny - Leylon
Kapitán Jack Harkness - zusp
Vládce - Leylon
Vypravěč - the_Cloudwalker, Chimegee

Jednou za padesát tisíc let nastává v soustavě Yholl zatmění všech pěti Sluncí (při pohledu z jedné bezejmenné planetky). Samozřejmě si obyvatelstvo celé soustavy nemohlo tuto událost nechat ujít a tak se shromáždili. Lodě přistávaly, raketoplány duněly, TARDIS se materializovaly, prostě zmatek nad zmatek. A do toho všeho se objevila záhadná loď. Pár kilometrů dlouhá, lesklá, kovová. Zastínila výhled ostatním, proto chtěli zjistit, kdo je vevnitř. Dveře se prudce otevřely a objevila se v nich postava v černém. "Dobrý den, dámy a pánové!" řekl do megafonu, takže ho slyšeli prakticky všichni (a k ostatním se to nějak doneslo). "Vítejte na konci vašeho světa!"
Nebyla to jen tak obyčejná postava. Vlastně, nebyl to ani člověk. Kůže se mu na tváři střídala se šupinami, neměl žádné vlasy. I přesto byl však impozantní a děsivý, jen vypadal…nezdravě. Lidé si o něm šeptali a postupně ho poznávali. Vždyť je to přece Věštec!
Doktor se prochází se po TARDIS " Tak kam dneska?" vyťukává něco do konzole " Zatmění sluncí na Yhollu? Tak tam bych se mohl podívat!" přiletí na planetku, vykoukne ze dveří a zalapá po dechu.
"Zemřete, všichni zemřete!" hovoří Věštec k lidu pod ním. "Až se planety skutečně střetnou, nastane výbuch, který smete tuto malou planetku, a my už s tím nic neuděláme…
"Neposlouchejte ho! Už jsem ho jednou potkal! Vždycky lže a předpovídá zkázu, ale tentokrát se ti nepodaří ty ubohé lidi vyděsit!"
"Ach, koho sem duchové Venuše zase donesli! Myslíš si, že lžu? Tak zkus odletět, jen to zkus!"
"Jen si nemysli, že ti to projde!" řekne, rozhlédne se po davu "Neodletím, dokud jsi zde ty!" a nasadí hrdý výraz
Jack schází pomalu po schodech v Torchwoodu. Když tu najednou pocítil, jak se ho zmocňuje transmat. Než stačí cokoliv říct, zmizí před očima všech do neznáma.
"Něco na tom bude." Ozve se z davu žena. Má blond vlasy a v očích výraz tak podobný tomu Doktorovu. "Nenecháme lidi jen tak umírat."
Ostatní se rozhlédli kolem, jelikož slyšeli jakýsi hlas. Avšak poté zjistili, že se Věštec zmiňoval o jakési zkáze. Několik lidí se podívalo na osmého Doktora, ale spousta pozoruje Věštce. Pozorovali každý Věštcův pohyb.
"Vy hlupáci!" rozmáchne Věštec rukama, gesto velkoleposti a pokory. Falešné, jak Doktor hned zpozoruje. "Neříkal jsem vám, že je tu máte nechat? Říkám vám, ani jedna loď, ani jeden transport v této chvíli nefunguje."
Doktor hledí do tváře mladíkovi, který se před ním náhle zjevil.
"Co tu sakra dělám?" začne se rozhlížet kolem sebe a vidí před sebou jakéhosi atraktivního mladíka, "Ahoj jsem Kapitán Jack Harkness." představí se a mrkne na něj.
Doktor kouká na ruku, kterou mu podává mladík. Říká, že se prý jmenuje Jack Harkness. Potřese mu rukou, " Těší mě, jsem Doktor." poslouchá odpověď, znějící "Já vím" a zamrká zpátky.
"To je hloupost!" Ozve se žena opět. Jenže dav už začíná panikařit - transporty skutečně nefungují. Jediní lidé, kteří zůstávají v klidu, jsou ti dva muži. Proto k nim přistoupí.
"Vy mu to vážně věříte? Moje loď funguje, ale neodlétám. Nejste v nebezpečí." usměje se.
"Hele nevíš náhodou co se tu děje? Někdo mě zřejmě chce mít na svým mejdanu, ale já se potřebuji dostat zpátky." Obrátil se Jack na Doktora.
Věštec přerušil jejich představování. Teď už byli proti němu tři. Doktor, Jack Harkness a žena, která se ještě nepředstavila. Musel jim ukázat PRAVDU! "Jen zkus odletět. Zkus, jestli tvoje loď poslouchá. Zjistíš, že jsi stejně bezmocný jako my."
Spousta obyvatel utíká k transportům. Jeden postarší muž s plnovousem stojí a říká: "Já jsem to čekal. Smiřte se s tím." Začne se otáčet a snaží se uklidnit ostatní obyvatelé. Nikdo ho však neposlouchá. Zpanikaří.
"Je tu jeden cvok, který se snaží vyvolat davové šílenství. Nevím, co potřebuješ udělat, ale to počká, ne?" koketně zamrká Doktor.
Blondýna si toho všeho prostě nevšímala. Jako kdyby na to už byla zvyklá. "Moje jméno je Jenny." představí se oběma mužům.
"Těší mě. Jsem Doktor, jestli jsi to ještě neslyšela."
Jenny zbledne "To není možné." zašeptá, přikročí dva kroky k Doktorovi a položí mu ruce na hruď.
"Co to děláš?" vyhrkne Doktor
"Dvě srdce!" vykřikne Jenny jako pomatená, a potom se usměje jako malé dítě. "Dvě srdce. Nejsme sami. Můj otec povídal, že je poslední, ale není!"
"Nemůžete si to nechat na později? Mimochodem jsem Kapitán Jack Harkness."
"Kdo je tvůj otec? Nejsem poslední Pán času."
"Je moc brzy." naznačí Jack Jenny šeptem.
"A ty počkej, Jacku." Doktor si něco uvědomí, vběhne do TARDIS a lomcuje páčkami "Ten krám nefunguje!"
"Ano transporty nefungují. Vyzkoušel ho totiž jeden hnědovlasý mladík, který se okamžitě proměnil v šedý prach. Ostatní to raději nezkouší. Vrací se zpět na svoje místa. A máte to." zasměje se a později zakašle muž s plnovousem.
V pozadí někdo zkouší transport a vybuchne.
Jenny se otočí k Věštci. "Co si to udělal?"
Nikdo se o nic nepokoušejte! Zůstaňte tam, kde jste!" zakřičí Doktor a přiběhne zpátky.
Doktor mluví šeptem k Jenny a Jackovi "Je tu něco, o čem nevím?"
"No myslím, že jsem si návrat domů prozatím rozmyslel" ušklíbne se Jack
"Kvůli mně?" Diví se Doktor.
"Hodně toho nevíš, to mi věř. Navíc v nejbližší době nechci zkoumat, jak se cítí smažený kuře" dodá honem.
Skoro všichni řeknou naráz: "Dobře." Ale jedna žena se zrzavými vlasy ten transport musela vyzkoušet. Tentokrát se nic nestalo, akorát se ozval jemný pištivý zvuk. Vydá se raději k ostatním a dělá, že nic neudělala.
A Věštec odpovídá nevšímajíc si ničeho jiného, než Doktor, Jenny a Jacka "Zablokoval jsem transport a celé planetě. Přišel jsem se podívat, jak zemřeš, Doktore."
"Jako vždycky? A jak jsi vlastně přišel na to jméno Věštec, VLÁDČE?"
Vládce se zašklebí "Dali mi ho lidé, Doktore. Zkázu předpovídám vždy přesně."
Doktor poslouchá zašumění davu "Vždy?"
Stále jsou všichni obyvatelé vyděšení. Poté zmlkli.
"Ale to nedává smysl!" zvolá Jenny. "Proč ho chceš zabít? A co ti ostatní? Jsou, neviní!
"Předpokládám, že tvůj transport je v pořádku." Obrátil se Doktor na Jacka
"Můj? Žádný nemám, vytáhli mě sem proti mé vůli. Počkat? Říkal si vládce?"
"Ano. Ty ho snad znáš?"
"Měl jsem tu čest." řekne hořce
Otočil se k Jenny "To je mu jedno. Je to vrah. A nesnáší mě, přestože ho tahám z průšvihů."
"Mám ti připomenout Axos, Vládče?"
"To mi zaplatíš, Doktore. Poznáš pravdu a potom…" otočí se k vyděšenému lidu, " Zapletli jste se do boje, do kterého nepatříte. Dám vám šanci odejít, ale bude to něco stát. Část vaší duše. Vysoká cena, ale je to to jediné co přijímám."
"Tak takhle si teď získáváš životy, když ti došly!"
Jenny je strašně zmatená. "Jak může někdo získat životy?"
"Přesně tak Doktore. Jsme přece odvěcí rivalové. Ve vesmíru by bylo moc ticho, kdyby náš boj skončil."
"On si chce přidat regenerace? A to jde?" ozval se Jack.
"Vezme si kousky duše, pomocí nelegální technologie, kterou jsme pro její krutost svrhli do propadliště dějin a...zase ožije."
"Zaplaťte mi. Jděte domů, zachraňte se a rozneste všude, co vás stálo byt s Doktorem na jedné planetě!" hovoří Vládce opět k lidu.
"Něco mi říka, že tomu musíme zabránit"
"Postřeh, Jacku." usadí ho Doktor
Obyvatelé opět zpanikařili, jelikož slyšeli něco o životech. Pobíhají sem a tam.
"Hej, všichni dávejte pozor! Nemusíte mu dávat své životy!" křikne Doktor
Lidé se zastaví a podívají na Doktora. Mají nahozený výraz typu: Vážně?
Jack přemýšlí, co tím Doktor sleduje.
"Tak a dost!" zamračí se Jenny a hodí granát. Ten vybuchne za vládcem a ten spadne na zem. "musíme najít rušičku, která brání transportům. Běžte za mnou!"
"Ne, mám lepší nápad!" vyndá z kapsy sonický šroubovák, namíří do TARDIS a něco v ní zaprská "Honem, Jacku, Jenny, vrátíme se do minulosti a zabráníme tomu! K čertu s paradoxy."
"To se mi líbí, kde máš TARDIS?" zmateně se rozhlíží.
Rozhlédne se kolem. "Tady někde byla." řekne, poté se opět rozhlédne. "Tam je." Protočí nad sebou oči v sloup. Jde k TARDIS pomalým krokem.
Jenny jde okamžitě za ním. Všude je panika a chaos. Lidé pobíhají, bojí se výbuchu. Vládce se pomalu zvedá ze země. Z hlavy mu teče krev.
Doktor a Jack vejdou do lodě. Jenny se zastaví ve dveřích, položí na ně ruku, "Ráda tě opět vidím."
Pokračuje za Doktorem a vběhne společně s ostatními do TARDIS.
Doktor si to ihned namíří ke konzoli. "Na koho mluvíš?" Podívá se na Jenny.
Jack zůstane ohromeně stát a zírat na lávce "To je teda něco. Ty jsi to tu vymaloval?"
Jenny se něco zaleskne v očích. Dřív než může odpovědět, zabliká TARDIS radostným světlem. Poznala ji.
"Na mě?" snaží se s Jenny komunikovat. "V tom případě... Co jsi to říkala?"
Z venku se ozve výbuch. Jenny za sebou rychle zavře dveře a rozkáže "Leť odtud!" jen aby se vyhla odpovědi na Doktorovu otázku.
"Dobře." Doktor stiskne několik tlačítek a TARDIS po chvíli odlétá.
Jack rychle přeběhne ke konzoli a postaví se vedle Doktora.
"Může se víc tvých lidí jmenovat Doktor? Anebo je to jedinečné jméno? Dožaduje se najednou Jenny. Musí to vědět. Musí vědět, jestli je ten muž jejím otcem.
"Jenny teď na to není čas, potom ti to vysvětlím." zvážní Jack
Loď odlétá. Velmi silně to s ní zatřese, až Jenny spadne na zem. Najedou, nevypadá jako silná bojovnice, která hodila po Vládci granát, ale jen jako ztracené děvčátko…
"Jacku já musím-"
"Doktor jsem já... Takže pokud vím nikdo jiný si tak neříká," lehce nadzvedne obočí a chytne se ovládacího panelu. "Ty znáš ještě někoho kdo si tak říká?"
"Au! Pomalu se sbírá ze země "Jste všichni celý?"
Jenny ignoruje Jackovi pokusy odvést její pozornost od rozhovoru s Doktorem.
"Ano, znám takového muže. Vojáka zničeného vojnou. Ten Doktor… je můj otec. A toto je JEHO loď."
"Hm," zamyslí se Doktor. "Tohle je moje loď." Zvýší trochu hlas. Očividně mu nedocházelo, že to mohl být on.
Jack přejde k Jenny a odtáhne si jí trochu stranou a šeptem povídá.
"Je moc brzo. On tě ještě nezná. Nekomplikuj mu život. Já vím, o kom mluvíš, ale to on zatím není"
"Prosím, jen pro teď. Chci aby..." hlas se jí zlomí "Chci, aby věděl, že jeho dcera stále žije. Tak dlouho jsem ho hledala. Jsem jako on, jako páni času, tak mi to vysvětlil, když mě stvořili z jeho krve. Navštěvuji svět za světem. Vidím vesnice a měním lidské osudy k lepšímu, objevuju a celou dobu ho hledám. Jacku, prosím…"
"Haló, já jsem tu taky." Doktor je chvíli pozoruje. Poté se však začne věnovat ovládacímu panelu. Stiskne pár dalších tlačítek a TARDIS po chvíli přistává.
Jack se nakloní k Jenny a vezme její ruku do dlaní "Slibuju, že až ho potkám tak mu ten vzkaz vyřídím, mě můžeš věřit." Dořekne to a otráveně se otočí na Doktora
Jenny stále upřeně hledí na Jacka "Dovolíš mi to? Pomůžeš mi, aby mi uvěřil?"
"A k čemu by to bylo? On tě nezná, nic k tobě necítí. Nemyslíš si, že až dojde do bodu vašeho setkání, tak si na tuhle chvíli vzpomene?" řekne trpělivým tónem
"Zapomene na to. Hned jak odejdu, ty vzpomínky se vypaří, už jsem to zažila. Já jen potřebuji…potřebuji nebýt chvíli sama. Ujistit se, že se vyplatí hledat mého otce, že když ho najdu, tak mě nezavrhne."
Doktor je raději nijak neřešil. Pomalým krokem šel ke dveřím.
"Protože jestli mě neodmítne teď…neodmítne mě ani potom. Jak to, že je teď jiný než můj otec? Vždyť je to stále Doktor!"
"Vím, jak se cítíš, já ho hledal 100let a on mi zabouchl dveře před nosem." Řekl Jack s úsměvem na tváři "Regenerace neregenerace on je pořád stejnej" ušklíbl se "Pojďme ho najít, zajímá mě, co tam vyvádí."
Jenny si povzdechne. "V pravou chvíli mu to povím. Nezabráníš mi v tom." a vydá se za Doktorem.
Jenny vyjde z TARDIS. Je to ta samá planeta, jako ta, na které se setkali poprvé. Jenny bylo jasné, co musí udělat. Vyřadit Vládcův blokovač transportů, předtím než se sem nahrnou civilisti podívat se na zatmění Slunce.
"Doktore, kde začneme hledat blokovač transportů? Kde by tu věc mohl schovat?" zeptala se Jenny.
"Já nevím. Co třeba ta obrovská bedna s nápisem blokovač transportérů?" zeptal se Jack ironicky.
"Vtipné, Jacku," šťouchne ho do ramene. Ví, že stále ještě nesouhlasí s tím, aby Doktorovi pověděla, že je její otec.
Jack zpozoruje, že se Doktor vydal k bedně, a tak se rozhodne ho následovat.
"To snad nemyslíte vážně. SKUTEČNĚ si myslíte, že by to Vládce strčil do bedny." ptá se Jenny.
"Proč ne?" divil se Jack.
"Kdo ví," zapřemýšlí Doktor, "je hodně nevyzpytatelný."
"To nezjistíme, když to nezkusíme" řekne Jack odhodlaně.
"Kdo je vůbec Vládce?" zeptala se Jenny.
"Pán Času jako já," otočí se na ni "Bývali jsme přátelé, leč tyhle časy jsou dávno pryč."
Jack se obrátí na Jenny "Jsou s Doktorem na válečné stezce."
"Ale proč?" Ptá se Jenny. Je napůl smutná a napůl nadšená. Její otec, 10th Doktor, musí Vládce znát, Ale neřekl jí o něm. Neměl kdy. Tak málo času…
"Chce ho zlikvidovat, to nestačí?" usadí jí Jack.
Jenny zavrtí hlavou. Stále tomu jaksi nerozumí.
"No, dřív byl úplně normální mladý Pán Času jako já, pak mu ruplo v bedně a přidal se na špatnou stranu. Nějak tak. A od té doby vedeme takovou osobní válku."
"Musí do toho zatahovat i nevinné? Nemůže si to s tebou vyřešit bez zbytečných obětí?" zamračí se Jenny.
Jack si povzdychne "Teď to neřeš. Za chvíli příjdou lidi a do té doby to zařízení musíme vyřídit. Abych se mohl vrátit zpět domů."
"To víš, takoví jsou blázni a on je ještě ke všemu zlý blázen. Jack má pravdu. Asi bychom se to měli pokusit skončit." dodal Doktor.
"Tak pojďme na to!" řekne Jenny a následuje Doktora, který už kontroluje bednu.
Vidí vítězoslavný úsměv na tváři Doktora. "Je tak jiný." pomyslí si Jenny, ale ten úsměv je tak podobný úsměvu jejího otce i na této tváři…
"Jen mě tak napadlo. Neudělá to díru v časoprostoru, když to uděláme?" řekne Jack zamyšleně.
"A proč by mělo?" ptá se Jenny zmateně. Cestuje po vesmíru dlouho, ale nechápe, proč by zníčení té zbraně mělo udělat díru v časoprostoru. "To je ta věc tak nebezpečná?"
"Možná že ano," pokrčí Doktor rameny, "nějak ale Vládce zastavit musíme a pokusíme se u toho zachránit co nejvíc životů."
"To nepomůže, jestli zemřeme i my samy." Namítla Jenny
"Ach bože, ti zelenáči." Povzdychl si Jack. "Jenny uvažuj, když to teď zrušíme, naše minulá já k tomu nebudou mít důvod"
"V tom případě co navrhujete? Budeme riskovat? Nebo to chcete nechat být tak jak to je?"
"Upřímně by mě zajímalo, kdo mě sem vlastně přitáh. Myslíš, že to s tím nějak souvisí?" zeptá se Jack Doktora.
Jenny má tisíce nápadů: vyhodit tu věc z TARDIS do časoprostoru, odpojit ji, cokoliv, ale když vidí tvář svého otce. Ví, že to všechno zvažoval už on sám a nic z toho nebude fungovat.
"Některé věci se musí prostě stát. Čas je příliš spletitý, aby člověk mohl říct, že zrušením této existence zničí i ty budoucí. Nemluvě o tom, jak přeskakujeme v čase. Co když jsou toto naše konečné verze?" obořila se Jenny na Jacka.
"Tvoje možná, ale já takové štěstí nemám" odpálkoval ji Jack.
"Nerozumím." obrátí se na Doktora "Co můžeme udělat?"
"Jenny, Jacku, vraťte se do TARDIS a počkejte na mě," podívá se na ně pohledem, který nebere námitky a skloní se k bedně.
"Jak myslíš." a otočí se směrem k TARDIS.
Jenny najednou tuší o co se Doktor snaží. Ten pohled viděla v Doktorových očích, když ji držel v náručí, když umírala. Smutek smíchaný s poznáním. Loučil se s nimi.
"Neopustím tě. Nemůžu, Doktore."
"No tak Jenny! Proč to děláš těžší, než to je?!"
"Počkat!" uvědomil si náhle Jack "Ty dnes umírat nebudeš a mysli si co chceš, Já tu zůstanu!" řekl odhodlaně
Jenny se zhluboka nadechne. Ví, že někdo tu bednu odpojit musí. A ten někdo zemře. Jeho atomy se vypaří do vesmíru. Jenže on nemá právo obětovat se za ní, za ně všechny.
"Dcery neopouštějí svoje otce." zašeptá.
"Nechte toho! Jinak Vládce nezastavím a nechci mít na svědomí i vás dva! Můžete mít celý život před sebou!" pohlédne na Jenny, "Ale pokud tohle nepřežiješ, jako by ses nikdy nenarodila! Zničí to celou tvoji existenci a to já nechci!"
"Vy dva! Padejte odsud a nechte to na ně. Já ji odpojím!" zakřičí Jack.
"Myslíš, že to pro mě něco znamená?" odpoví mu Jenny. Ví, proč Doktor ignoruje to, že je jeho dcera. Nevěří mu. Bolí jí to.
"O čem to mluvíš Jenny?" zeptá se nevěřícně. "Jak to myslíš?"
Jenny k němu přistoupí, zdvihne jeho ruce z bedny. Jsou úplně jiné než ruce jejího otce a přece stejné. Přiloží si je k svému hrudníku. "Cítíš moje srdce, otče?"
Doktor jen zírá do jejích očí a poslouchá tlukot srdce. "Jak je tohle možné?"
Jenny jen matně vnímá, že Jack už koná po svém. Nechává Jenny a Doktora, aby si vysvětlili to nejdůležitější, a odpojuje bednu.
"Super máme tu tři samozvané hrdiny. Takhle se tu budeme hádat ještě hodně dlouho, není jiné řešení" řekne Jack a odpojí bednu
"Ty jsi z mojí budoucnosti Jenny? Takže nezemřu?"
"Stvořili mě z tvojí DNA. Byla jsem voják a potom jsi mi ukázal, kdo skutečně jsem. Pán času, jenže potom jsem téměř zemřela." Zlomí se jí hlas. "A od té doby tě hledám. Teda, tvojí reinkarnaci."
"Ne, dnes ne, otče. To znamená, že tu bednu neodpojíš ty a ani já ne."
"Aha, tohle jsem nevěděl! A v tom případě co bude teď? Jacku, nedělej to!"
"Pozdě! Na pána času máš mizerné načasování"
"Rychle do TARDIS!" křikne Jenny a chytí Doktora za ruku. Rozběhnou se do lodě, zatím co se za nimi tvoří obrovská koule, která spaluje všechno a všechny.
Neohlíží se za sebou. Stihnou to jen tak tak. Tlaková vlna je vhodí do lodi a ta se odhmotní pryč.
V TARDIS
"Připálilo mi to…. kabát!" stěžuje si Jack a zkoumavě ho prohlíží.
"Co-cože? Jak to že jsme to přežili-? A co se stalo?" ptá se Doktor zmateně.
"Zdá se mi nebo jsme tam napáchali víc škody než užitku." řekne Jack zadumaně.
Jenny si myslí, že je po Jackovi a do očí se jí tlačí slzy. Doktor jí drží v objetí a utěšuje jí. Když uslyší Jacka, zvedne hlavu z Doktorovy hrudi a sleduje rozhovor Doktora a Jacka.
"A co Vládce? Co s ním bude teď? A promiň Jacku, že jsem nějak neomalený, ale jak to že jsi to přežil?"
"Jednou mi to možná řekneš."usměje se tajemně
Jenny stále nechává oba muže hovořit. Užívá si pocitu, že jí Doktor neopustil, i když už klidně mohl. Ve skutečnosti si jí jaksi podvědomě přitisknul blíž k sobě, když slyšel Jackovu odpověď.
"Snad to někdy pochopím, stejně jako to s Jenny. Ale rád jsem vás oba poznal" usměje se.
"Věř nebo ne já tebe taky." odpoví Jack doktorovi a mrkne na Jenny.
Jenny se začervená a řekne "Je hodně věcí, kterým nemáme rozumět, Doktore. Už jsem se s tím naučila žít."
"Co teď?" ptá se ho a pomalu se od něho odtáhne. Vypadá potom objetí tak trochu klidnější…méně jako ztracené děvčátko. Toto přesně potřebovala.
"Chtěla bys nadále cestovat se mnou? Když už jsi mě našla?"
"Zapomeneš na to," šeptá Jenny. "hned jak tě na cestách opustím, zapomeneš. Chceš se mnou pobýt i přes to?"
"Ale aspoň mě budeš znát lépe ty, je to pro tebe důležité, když jsi mě tak dlouho hledala..."
"Ehem…nerad ruším rodinou idylku, ale mohl by si mě vrátit zpět domů?" přerušil je Jack.
"Dovolíš mi to? Dovolíš mi tě poznat?" šeptá Jenny.
Doktor ví, že teď musí svá slova vážit opatrně…
"Ano, rád bych s tebou cestoval i za cenu zapomnění."
"Když nad tím tak přemýšlím, budu si muset vymyslet dobrou výmluvu" přemýšlel Jack nahlas.
"No jistě, promiň Jacku"
Doktor jí do vlasů vtiskne malý polibek. "Je čas jít. Vesmír čeká, moje milá." Potom ji pustí, otočí se k řídícímu panelu a řekne, "Jenny k druhé straně panelu, stabilizuj loď!" a potom se otočí k Jackovi a zdvořile se ptá…
"Kam to bude můj drahý?"

The End
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zusp zusp | Web | 15. května 2015 v 14:45 | Reagovat

3x hurá už jsem ani nedoufala. Dáme si to někdy ještě jednou? Za dvě a půl hodiny napíšeme Fanfiction a Scrat to potom co jí budu dva měsíce otravovat vydá. :D

2 Leylon Leylon | E-mail | 15. května 2015 v 15:31 | Reagovat

No ja neverim, ono je to tu. Pekna uprava, som strasne rada, ze som si to konecne mohla precitat :D

3 zusp zusp | E-mail | Web | 15. května 2015 v 18:12 | Reagovat

[2]: Co říkáš na svůj výkon v češtině? :D

4 Leylon Leylon | 15. května 2015 v 22:49 | Reagovat

[3]: som na neho hrdá azda ešte viac, ako vo svojom rodnom jazyku :* vďaka :) :)

5 Norrora Norrora | Web | 18. května 2015 v 12:52 | Reagovat

Někdy si to zopáknem - Scrat bude hrát Sam Jonesovou a já zase Doktora. :D

6 zusp zusp | Web | 18. května 2015 v 15:08 | Reagovat

[5]: Doufám, že Doktor zase nezdrhne uprostřed příběhu... :D mimochodem co máš furt s tou Sam?

7 Norrora Norrora | Web | 19. května 2015 v 19:36 | Reagovat

[6]: Začíná se mi totiž tvořit čtvrté OTP - EightxSam. :D
Zezačátku jsem to zlatíčko nesnášela, ale po pěti knihách s ní se mi to nějak rozleželo v hlavě, hlavně poté, co navrhla, že by mohli použít mrtvého Daleka jako květináč, když sundají vršek... :D A hrozně mi připomíná Scrat, přestože ji skoro neznám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama